První použití rebarborového kořene lze vystopovat až do roku 2700 před naším letopočtem. V té době využívali Indiáni Hopi z Číny a Tibetu kořen k léčbě nachlazení. Kromě rýmy využívali rebarborový kořen v Číně i na léčbu zácpy a průjmu.
V letech kolem 1600 objevil Marco Polo rebarborový kořen během svých cest po Číně. A právě on rebarboru přivezl do Evropy. V Evropě se stala natolik populární, že byla jednou z nejdražších rostlin na trhu. Její hodnota byla dokonce vyšší než obchodní hodnota opia. Teprve po roce 1800 lidé objevili vedle jejích léčebných vlastností rebarboru i jako potravinu.
Rebarbora se dostala do Ameriky až koncem osmnáctého a začátkem devatenáctého století. Existují záznamy, že si jeden farmář zakoupil semena a kořeny v Evropě. O svých znalostech o rebarboře se podělil se svými sousedy, takže získala velkou popularitu a dokonce se začala objevovat i v obchodech.
Rebarbora pochází původně ze západní Číny. Roste a zraje čtyři a více let. Když dozraje, vykope se v podzimních měsících, nejčastěji v říjnu, a to kořen nebo podzemní část rostliny. Po sklizni se řádně umyje a odstraní se z ní vnější vlákna.
Kořeny se rozkrájí na kousky, záleží na velikosti, navléknou se na povrázek a vysuší na slunci. Pokud je slunce nedokáže dokonale vysušit, dosuší se rebarbora v troubě. Po vysušení se kořeny rozemelou na prášek a ten se uchovává v pevně uzavřené nádobě.
Průjem a rebarborový kořen
Rebarbora obsahuje dvě hlavní složky, které z ní činí extrémně užitečnou pomůcku při úlevě od průjmu. Projímavé složky jsou odpovědné za zvýšení kontrakcí tlustého střeva a za očistu. Pročišťují střeva a odstraňují příčiny průjmu.
Poté, co byl detoxikační proces ukončen, prochází ještě střevem tříslová složka. Tato funguje jako očista, která stahuje z tlustého střeva všechny zbytky infekčních bakterií, které způsobují průjem. Je to užitečné hlavně v případě průjmu, kterou vyvolalo podráždění střev. Příčina podráždění se odstraní a dodatečný adstringentní účinek rebarbory následně převezme kontrolu nad průjmem.
Zácpa a rebarborový kořen
Projímavý, vyprazdňovací schopnost rebarbory z ní činí účinný prostředek při mírnění záchvatů zácpy. Kořen stimuluje tlusté střevo a jeho kontrakce, a právě tyto stahy posunují stolici tlustým střevem.
V případě zácpy se tlusté střevo nestahuje spontánně, takže se stolice hromadí a způsobuje v tlustém střevě zácpu. Právě očistné opatření pomáhají pohybovat nejen výkaly, ale upraví i tonus tlustého střeva, takže jeho stahy budou mnohem pravidelnější.
Tlusté střevo se na rebarborovém kořeni nestává závislé. Takže když ho jednou pročistí, zácpa by se neměla vrátit. Ve vysokých dávkách funguje rebarborový prášek jako jednoduché a bezpečné projímadlo. Umožňuje rychlou a zdravou očistu bez ucpání střev a nezpůsobuje zácpu, která až příliš často následuje po užití více aktivních projímadel.
Vnitřní očista a rebarborový kořen
Kombinace projímavých a adstringentních (vylučování snižujících) vlastností činí z rebarborových kořenů extrémně efektivní pročišťovač tlustého střeva. "Projímadlo" v rebarboře funguje tak, že zvyšuje motilitu tlustého střeva a protlačuje ním stolici. Toto pomáhá vypudit jakoukoliv napadenou stolici, která se mohla ve střevech nahromadit.
Je však složité, aby se tlusté střevo zcela vyčistilo pouze díky kontrakcím tlustého střeva. Střeva v zažívacím traktu jsou velmi dlouhé a různě se vinou, v záhybech se mohou zachycovat zbytky stolice. A právě proto je důležitý i adstringentní účinek rebarbory.
Látka odpovědná za stahující účinek, kyselina tříslová, nastupuje po vypuzovací části. A nastává celkové pročištění tlustého střeva. Odstraní se zbývající odpad a stolice, také případné infekční bakterie.
Funkce rebarborového kořene je zaměřena na pročištění žaludku a střev, odstraňuje odpad a zároveň dezinfikuje střeva.
Shrnutí přínosů
- rebarborové kořeny jsou efektivní při léčbě průjmu,
- projímavá funkce rebarbory je účinná při léčbě zácpy,
- kombinace projímavé a adstringentní funkce z ní činí efektivní čistič tlustého střeva
